Ve chvíli, kdy jsem začal tvořit tyto stránky, myslel jsem, že můj život nabral nový směr. Věřil jsem v to, že vím kam se bude ubírat, co si o tom mám myslet a jak se zachovat. Nikdy jsem neměl rád nerozhodné lidi. Nesnáším, když ve filmu hrdina neví co má udělat. Vzít si "perfektní" Marii a nebo se odstěhovat na vesnici, kde třeba potká krásnou, milou a strašně opuštěnou Annu. Tu která bude mít pochopení pro jeho trápení a zamiluje se do něj proto jaký je a ne proto, že je dědicem multimediálního impéria... Pardon to jsou ty německé romanťáky na Primě. Každopádně jsem se vždy považoval za člověka, který je rozhodný a ví co a jak.
Teď to přijde. Já pan "neomylný" a "rozhodný" nevím. Ano smějte se a svými křivými prstíky si ukazujte. Po letech života se svou přítelkyní jsem zjistil, že má trochu (hodně) naivní představa lásky na celý život nefunguje. Přítelkyně se přiznala že na své cizokrajné dovolené poznala někoho, ano muže, kdo v ní znovu dokázal zažehnout vášeň.
Vášeň? Hoďte mi sem nějakou spoře oblečnou osmnáctku, svolnou ke všemu o čem jen sním a vášeň bude hořet jako olympijský plamen. Ano muži to mají jinak. Jejich vášeň je jeko sluneční paprsky. Občas schovaná, někdy slabší, jindy žhavá, ale pořád je přítomna. Stačí jen dobré podmínky. Jeden z mých oblíbených komiků tvrdí že muž je věrný jako jsou jeho možnosti. (hrubě přeloženo Loyal as his options). Zato ženy? Hůůůůůůůůů..... Žena je jako oheň zapalovaný pomocí lupy, kusů křemenu či blesku nebo jiném velmi pracném a nahodilém způsobu. Vzbudit vášeň? Ale ano! Vyberte správný čas, místo, podmínky, konstalaci hvězd, roční období, část menstruačního cyklu a počet snězených kostiček čokolády a je tu vášeň.
Co tím chci říct? Je to obrana? Ano. Upřímně přiznávám, že se snažím ochránit se před myšlenkou, že já jsem selhal. Je vůbec možné vzbuzovat v ženě po sedmi strávených letech vášeň? Možná. Ale je to příliš těžké. Proto si ženy stěžují, že se jejich muži již nesnaží. Proč taky? Je to fuška a na konci tunelu svítí stále stejná zářivka co jindy, občas pozlobí i startér.
Kdyby šlo jen o vášeň vem to čert. Taky jsem během let zažil nějaká poblouznění. Stačil jeden pohled a ten blbý stav zamilovanoti byl tady. Bez důvodu. Prostě jako když začne najednou pršet.
Ale tady jde o víc. Díky převaze v oblasti informačních technologií mám bohužel povědomí o tom, co má přítelkyně komu píše. Abych to uvedl na pravou míru. Nikdy jsem nešpehoval, neslídil. Věřil jsem a ani v duchu mě nenapadlo zjišťovat, co a komu má přítelkyně píše. Ale když se vrátila z dovolené a začala sebou mobil nosit i do vany, mazat za sebou veškeré stopy na netu (to si myslí ona), zajímalo mne proč to dělá. Ano neměl jsem to dělat, ale stalo se.
A já se ptám. Mám být zneklidněn že píše cizímu muži že ho miluje, že s ním chce být do konce života, že je nejlepší na světě bla bla bla? Mám být za blbečka domácího? Přejde ji to? Jak se vlastně zachovat? Jak se zachová muž? Napřáhne nohu a při úderu nohy do hýždě jen řekne padej! Anebo počká aby zjistil, jestli jde jen o poblouznění? A přežije to jeho ego? Uvidíme.
Brzy dodám další info nejen o současné stavu ale i o jiných velmi zajímavých věcech. Jako je opravdu možné brát prostitutku jako Ne-nevěru? A nepopírá to pak možnost odsoudit partnerovu nevěru? Brzy na shledanou!
No:-)
(jana, 28. 3. 2009 14:16)